Rozhovor s Petrem Buchtou o výzvách, kterým čelí dnešní stavitelství

Prezentace členů SPS

29. 6. 2023

Petr Buchta, generální ředitel Inženýrských a dopravních staveb Olomouc, a.s., se rozpovídal o událostech posledních let a o pozici, kterou Svaz po tu dobu zastával. Nevynechal ale ani další palčivá témata, jakými jsou veřejné zakázky či nedostatek pracovní síly.

Jak se díváte na roli SPS?

Poslední turbulentní roky byly extrémně náročné. Komplikace s covidem, obtíže po skončení pandemie a v dalším roce bezprecedentní situace růstu cen vstupních komodit a jejich nedostatek na trhu, které vyvolala situace na Ukrajině, to vše ukázalo, že se můžeme v našem stavařském prostředí setkat s problémy, které překračují možnosti řešení jednotlivých firem. Proto je nutné nebo minimálně vhodnější je řešit jednotně, s jedním mluvčím, který bude za nás stavební firmy při řešení těchto otázek vystupovat. A tuto pozici společného mluvčího podniků pohybujících se ve stavebním prostředí SPS zastává a měl by zastávat i nadále.

Veřejné zakázky se podílí na českém stavebnictví téměř z 50 %. Co zde vidíte jako hlavní problém?

Jako problém vidím vůbec základní princip výběru dodavatele ve veřejných zakázkách. Už jsme se setkali s tím, že fungování státu bylo připodobňováno k řízení firmy. Já poměrně často připodobňuji fungování státu k rodině a v prostředí vlastní rodiny a domácnosti výběr dodavatelů rozhodně nerealizujeme způsobem, jakým se dělají veřejné zakázky.

Jak to myslíte?

Uvedu příklad. Budete chtít doma realizovat novou kuchyňskou linku. Vyvěsíte to někde na web a hypoteticky vám dojdou dvě nabídky. Jedna od dodavatele z vašeho města, kterého dobře znáte, protože vám jednak dělal nábytek do ložnice a dopadlo to perfektně, jednak dělal třem vašim známým kuchyňské linky, a když jste se na ně zajel podívat, tak jste byl také nadmíru spokojen. Víte, že vzhledem k tomu, že sídlí ve vašem městě, nebude problém zajet se podívat do provozovny na vzorky materiálů a i další komunikace bude jednoduchá. A navíc jste patriot, takže se vám bude líbit, že zaměstnává pracovníky z vaší obce, a navíc sponzoruje místní fotbalový klub, takže budete rád, že tímto způsobem i vy přispějete místnímu fotbalu. Kromě této nabídky vám dojde ještě jedna, levnější, od firmy z druhého konce republiky, o které jste ještě neslyšel. Dokládá vám reference, že udělala pár kuchyňských linek v zahraničí, ve výsledku tam stojí, že vše dodala v pořádku, ale detaily, které vidíte na fotkách, se vám úplně nelíbí a v nabídce je napsáno, že spotřebiče budou značky X, které deklarují všechny vlastnosti, jež chcete, ale jinak z nich nemáte vůbec dobrý pocit. Ve vlastní domácnosti to zřejmě uděláte tak, že zajdete za svým „domácím“ dodavatelem a buď jej přesvědčíte, aby zlevnil, nebo on přesvědčí vás, že jeho cena je v pořádku, protože umí udělat lépe detaily a jím nabízené spotřebiče sice mají stejné vlastnosti, ale jsou kvalitnější. V prostředí veřejných zakázek budete nucen vybrat toho levnějšího a možná to dopadne dobře, ale možná ta kuchyňská linka nebude nic moc. Domácí fotbalový tým ztratí sponzora, dva truhláři z města přijdou o práci a budou muset za prací dojíždět… Vím, že systém veřejných zakázek v prostředí veřejných financí nelze opustit a provádět výběry dodavatelů citem, jak je tomu v mnoha případech doma, ale na úpravu způsobu hodnoticích kritérií a parametrů, které mohou do výběru vstupovat, bychom se podívat měli.

Jak se díváte na roli středního a vysokého technického školství?

Bez mladých techniků budeme moct celé stavebnictví u nás za pár let zabalit, takže role technického školství je zcela zásadní. Bohužel mám pocit, že stavebnictví je v očích mladých lidí i jejich rodičů vnímáno jako něco, co není úplně cool. Důvody, proč tomu tak je, jsou jednoduché. Stavař pracuje v bahně, prachu, zimě, horku, musí za prací dojíždět, stavbu nejde řídit z domu, ani pomocí nějaké aplikace na mobilu, finančně to není úplně špatné, ale bohužel nás dohnaly obory, které byly ještě před pár lety se mzdami níže. A navíc v médiích není stavařina prezentována v moc dobrém světle, média spíše ukazují, kde co stavaři nestihli, postavili draho nebo za co jsou stíháni. To její budoucnosti opravdu neprospívá a v tomto ohledu je nutné rychle otočit kormidlo a stavařinu jednak zmodernizovat a jednak i nastavit ze strany státu, firem a médií pozitivní kampaň, která mladým a jejich rodičům ukáže, že stavařina je obor, který měl svoji velevýznamnou roli v dějinách a bude ji mít i v budoucnu. Tedy, že se jedná o odvětví, které vždy ponese dobrý výdělek a jistotu zaměstnání.

České stavebnictví se dlouhou dobu potýká s nedostatkem kvalifikované pracovní síly. Co by podle vás současnou špatnou situaci zlepšilo?

Zásadní je podle mě celkově zlepšit pohled na stavařinu v povědomí mladých i jejich rodičů a ukázat klady tohoto oboru. Zároveň je ale potřeba uvědomit si, že v odpovědi výše jsme řešili pozice techniků a řídících pracovníků, a ty drobnými změnami v pozitivním náhledu na obor a mzdovými úpravami získat dokážeme. S kvalifikovanými dělnickými profesemi je to podle mého názoru bohužel jinak. Evropa už dospěla svou vyspělostí do takového bodu, že tyto profese budou pro Evropany neperspektivní, a i když budeme mladým slibovat hory doly, tak s těžkým a špinavým nářadím a v horku, v zimě už pracovat nebudou. Když se podíváme na západní Evropu, tam už jsou v tomto o pár let napřed a vědí, že vlastní lidi už na stavbu do montérek nedostanou, a donedávna se to řešilo pracovníky z východu Evropy. Jenomže ta vyspělost se postupně šíří i na východ a počet Evropanů ochotných pracovat manuálně ve stavařině se stále zmenšuje. Konflikt na Ukrajině tento proces jen urychluje, protože Ukrajinci, kteří ve stavařině ještě fungují, budou obnovovat svoji zničenou zemi a nebudou jezdit k nám.

Jaké je tedy řešení?

Řešení? Podívat se ještě dále na východ, do Asie, a to s vědomím všech rizik s tím spojených. A zároveň změnit legislativu, aby to bylo šlo, anebo urychleně zmodernizovat stavařinu tak, aby bylo možné ji více realizovat stroji. A v tom si myslím, že nejdeme úplně správným směrem. Vymýšlíme stroje, které opravdu dokáží při práci se stávajícím materiálem nahradit lidské ruce (např. zdící stroje, stroje na pokládku dlažby), to ale podle mého názoru není úplně správně a ty stroje nejsou zcela kvalitní náhražkou šikovných řemeslníků. Měli bychom v tomto ohledu pohled na stavařinu úplně změnit. Přestat se soustředit na to, že máme stávající klasické materiály a musíme jen vynalézt stroj, který s nimi bude umět pracovat, jako to dělaly lidské ruce, ale hledat úplně jiné stavební postupy a materiály, které budou přímo určené pro nové stroje, s nimiž se budou stavby vytvářet jinak, než jsme byli doposud zvyklí. Mám na mysli např. 3D tisk nebo třeba úplně něco jiného.

Jaká doporučení do budoucna byste dal členským firmám SPS?

Dal bych jim dvě, jedno více vizionářské a druhé prozaičtější. Nezachraňovat staré postupy a místo toho hledat nové. Dostáváme se do doby, kdy se stavařina hodně mění, zejména z důvodu nezastavitelného úbytku pracovních kapacit v oboru. Nesnažme se zachránit staré způsoby a nehledejme, kde najít neexistující kapacity, které podle nich budou pracovat, ale spíše se poohlížejme po nových postupech, které ty kapacity potřebovat nebudou. A to druhé, prozaičtější a lépe uchopitelné: Zkusme do SPS dostat více firem z našeho okolí a oboru a tím zvýšit jeho sílu. SPS je jediná organizace, která řeší zájmy tohoto odvětví jako celku. Problémy můžeme řešit jako jednotlivci nebo jednotlivé firmy, ale vždy je myslím lepší, když se můžeme opřít o někoho, kdo má větší sílu díky tomu, že spojuje jednotlivce ve větší celek.