_Ilustracka.jpg

Zednické klání jako připomínka důležitosti stavebních řemeslníků

Praha a Středočeský
28. 2. 2023
„Zednické řemeslo si musí udržet zvuk, povědomí ve společnosti a úroveň, jinak se dočkáme toho, že sice budou projekty i peníze, ale nebudou řemeslníci, kteří by je postavili,“ upozorňuje na palčivý problém předseda představenstva Cechu zedníků a ředitel Akademie řemesel Praha Ing. Drahoslav Matonoha. „K osvětě by mělo pomoci i Zednické klání, které začne 12. dubna na půdě Akademie řemesel,“ dodává.

Letos se bude konat první ročník Zednického klání pro studenty oborů zedník a zednické práce. Jak vznikla myšlenka celé soutěže?

Především je nutno zmínit, že zedník je tradiční řemeslník ve stavebnictví, a problém je, že dnes se mluví o stavebních dělnících, ale už méně o profesích. Bez kvalitního zedníka možná postavíte průmyslovou stavbu, kde to řídí technik, ale už ne rodinný domek. Neprovedete bez něj opravu v historickém jádru města a podobně. I proto vznikl Cech zedníků. Očekávám, že se na něj postupně nabalí další střední a menší firmy, které mají zájem, aby si zednické řemeslo udrželo zvuk, povědomí ve společnosti a úroveň. Je potřeba stále akcentovat myšlenku, že zednické práce jsou základem stavebnictví, protože zedník postaví a tesař udělá krov – to jsou dvě základní stavební řemesla, která jsou a stále budou potřeba. Stavba domu je „koncert“ pro řadu řemesel, ale všechna se opírají o zednické práce, na jejichž kvalitě často visí výsledek celého díla. Dá se tedy obrazně říci, že zedník „tvrdí muziku“. I proto jsme se rozhodli zorganizovat Zednické klání, které by mělo k tomuto potřebnému řemeslu přilákat pozornost veřejnosti. Je potřeba tyto řemeslné obory společnosti znovu představit.

Jak si Zednické klání můžeme představit?

Je to vlastně soutěž zručnosti, kterou vypisuje Cech zedníků. Cílem je připravit žáky středních odborných škol na situaci, kdy přijdou do firmy, tam jim přidělí čtyři stavební dělníky a řeknou: „Běžte stavět!“ Studenti se už během studia musí naučit řídit práci, rozdělovat úkoly a hledat efektivní cesty, aby se nesnižovala produktivita. Při soutěži si budou moci vše vyzkoušet na vlastní kůži. Proto je nastavena tak, že se jí účastní vždy jeden žák z prvního ročníku, jeden ze druhého a jeden ze třetího. Žák z prvního ročníku bude na úrovni stavebního dělníka, z druhého už by měl vědět, jak má některé věci dělat, a ten ze třetího ročníku už by měl být schopen práci koordinovat k co nejlepšímu výsledku.

Jaký obrázek těchto stavebních oborů dnes ve společnosti panuje?

Stavební obory mají bohužel stále pověst z doby „mokrých procesů“. Tedy že se u nich člověk zašpiní, provozují se za každého počasí na zelené louce a v nevyhovujících hygienických podmínkách. Ale tato doba je dávno za námi. Dnes máme k dispozici nejen sociální zařízení, ale celá stavba probíhá čistšími procesy s větším sortimentem ručního elektrického nebo aku nářadí. Prvky už nejsou tak těžké, stačí se podívat na pytel cementu, který dříve vážil 50 kg. Dnes směsi váží 20 až 25 kg. Stává se a vidíme to poměrně často, že je práce odvedená nekvalitně a nesplňuje technologické normy. Lidé pak většinou řeknou: „Ti zedníci jsou s prominutím matlalové.“ Jenže spousta z nich si neuvědomuje, že si nesjednali odborníka, tedy zedníka, ale pouze stavebního dělníka. A co si budeme povídat, řemeslník si nechá kvalitní práci i kvalitně zaplatit. A stále platí, že pohled na řemeslníka, který své řemeslo ovládá a jde mu od ruky, je příjemný. Na konci dne má za sebou kus dobře odvedené práce, a to je myslím důvod, proč má řemeslo stále zlaté dno, zejména v dnešní době.

Jaká je příčina nedostatku kvalitních zedníků? A proč jich ubývá?

Je to dáno společenským trendem, kdy se stát rozhodl, že bude šetřit na odborném školství, tedy tam, kde je to na finanční rok studia nejnáročnější. Měl by se ale zamyslet nad délkou studia, kdy odborné studium trvá tři až čtyři roky a posléze už takový student přináší do společnosti hodnotu jako řemeslník či odborný technik, platí daně, sociální i zdravotní pojištění a buduje hodnoty, které stát potřebuje. Proč myslíte, že je nedostatek bytů, jsou nedodělané dálnice, železniční koridory a další? Protože máme málo odborníků, kteří se tomu věnují. Pokud se takovému jednání nebudeme bránit, dříve nebo později přijde situace, kdy sice budou projekty i peníze, ale nebudou řemeslníci, kteří by je postavili. A také proto jsme založili Cech zedníků.

Co je aktuálně pro Cech zedníků nejpalčivějším problémem?

Myslím, že jím je absence uznání profesních specialistů ve stavebnictví. Veřejnost mluví o stavebních dělnících, a ne o jednotlivých specialistech řemesla – a je jedno, o které profesi se bavíme. A to podle mě není dobře. Zapomíná se, že řemeslníci vždy tvořili ve společnosti střední vrstvu a byl o ně velký zájem. A tak by to mělo být i v budoucnosti. Poslední tři roky nám myslím ukázaly, že řemeslo mělo, má a stále bude mít zlaté dno. 

Ing. Drahoslav Matonoha

předseda představenstva CECHU ZEDNÍKŮ České republiky, z. s. 

FOTO: Cech zedníků České republiky