Jednali jsme o středním odborném školství v Pardubickém kraji
Jednání k odbornému školství v Pardubickém kraji vyvolalo regionální sdružení Svazu na základě předloženého materiálu „Perspektiva a vize vzdělávání stavebních řemesel 2030,“ který byl opakovaně projednáván na tripartitě o školství na MŠMT.
Po úvodním slovu zástupce SPS pana Vacka a zástupce MŠMT pana Husníka se rozvinula bohatá diskuze. Zástupce ministerstva poukázal na narovnávání odborného a všeobecného školství, uklidňoval přítomné ohledně vyjádření nového ministra z hlediska přednosti a důležitosti všeobecného vzdělávání oproti odbornému. Zároveň upozornil na nové tendence změny koncepce základního vzdělávání a vazbu na to středoškolské. Jednání je však teprve v počátcích. V reakci na předložený materiál pan Husník vyjádřil určité obavy z toho, že některé části obsažené v předloženém projektu budou v rámci středoškolského odborného vzdělávání z důvodu finanční náročnosti obtížně dosažitelné, ne-li nereálné – např. požadavky na získání určitých certifikátů a osvědčení typu řidičského oprávnění, svářečských průkazů atp.
České stavebnictví se dlouhodobě potýká s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Pokud to půjde takto dál, je stavebnictví výrazně ohroženo, jelikož nelze stavět výhradně na pomoci ze zahraničí. Absolventi nebudou schopni plnit požadavky projektantů, realizátorů apod. Je třeba podívat se na celý systém vzdělávání. Zřizovatelé (kraje) by neměli stanovovat potřeby a plánovat kapacity odborného vzdělávání. Zde by měl nastoupit stát a jednat podle potřeb trhu. Tvorba státní koncepce je nezbytná. Stát by měl usměrňovat kapacity a směry odborného vzdělávání podle potřeb trhu, nikoliv na základě společenského tlaku. Viz střední všeobecné vzdělávání a Praha a Středočeský kraj. Tento problém byl zcela specifický, ostatní kraje nevystoupily z průměrných hodnot minulých let. Je to jen velká mediální bublina.
Zástupci kraje v reakci na předchozí diskuzi reagovali tím, že kraj se drží, i když někdy velmi obtížně, demografického vývoje a požadavků jak trhu, tak společenské poptávky. Osm až devět let pracují s demografickým trendem, nárůsty na všeobecném vzdělávání nejsou enormní, kraj drží oborovou strukturu. Někdy však musí odolávat velkému tlaku.
Radní Kozel reagoval otázkou, jak firmy spolupracují se školami. Firmy disponují standardními smlouvami. Problémy jsou spíše ojedinělé. Např., že na praxi do nich nemohou děti s handicapem. Otázkou také je, jak podniky a školy ke konkrétní spolupráci přistoupí. Radní Kozel upozornil na to, že v současnosti nastupují na střední školy silné ročníky a i naplněnost středních odborných škol je poměrně vysoká. Kraj měl letos o 300–400 žadatelů o střední odborné vzdělávání více než obvykle. Tohoto stavu by firmy měly využít. Zároveň zástupci kraje apelovali na podniky, aby pomohly i s vybavením dílen a odborných učeben. Praxe je samozřejmostí.
Na závěr setkání byla vyjádřena velká obava z nové školské reformy, a to zejména kvůli názoru ministra školství ohledně preference středního všeobecného vzdělávání, která budí obavy stavebního průmyslu o budoucí naplnění potřebných kapacit trhu. Zřizovatelé by měli přehodnotit své kvóty pro naplněnost odborného vzdělávání v porovnání s realitou trhu a nepodléhat tlaku lobbistických skupin. Nelze spoléhat pouze na pracovníky ze zahraničí.
Stát, kraje, odborné společnosti a skupiny by se měly více podílet na medializaci středního odborného školství. Je nutné zvýšit celkové povědomí veřejnosti o potřebách trhu a výhodách odborného vzdělání.
Účastníci jednání potvrdili ochotu dále jednat v rámci dalších setkání. Jak na závěr řekl zástupce MŠMT – vzdělávání nepatří jen do škol, ale je celospolečenskou záležitostí…