Postavení středních odborných škol v současném českém stavebnictví
Stavebnictví a význam odborné přípravy
Stavebnictví je oborem, který provází lidstvo od nepaměti – podobně jako potravinářství, oděvnictví nebo hrnčířství. Požadavky na bezpečnost, trvanlivost, efektivitu, estetiku či monumentalitu staveb vyžadují, aby jejich přípravě a realizaci věnovali pozornost odborně školení lidé. Důležitou roli v této přípravě hrají střední odborné školy s maturitními obory.
Mylné představy o absolventech
O odborném školství ale panují zkreslené představy – například že absolvent střední školy musí být hned po maturitě plně připraven zvládat prakticky cokoliv. To nikdy neplatilo a platit nebude ani dnes, kdy podíl maturantů a vysokoškoláků ve společnosti výrazně vzrostl. K tomu je třeba přičíst, že většina žáků přichází do škol bez výraznějších technických zkušeností. První kontakt s materiály, nářadím a technologiemi získávají teprve ve škole. Navíc i samotné stavebnictví se v posledních desetiletích dynamicky rozvíjí, což vyžaduje neustálé úpravy výuky.
Šíře oboru a omezené možnosti výuky
Stavebnictví je mimořádně široký obor – od řemesel po urbanismus, od rodinných domů po jaderné elektrárny. Pokrývá profese od techniků přes projektanty až po manažery. To vše zastřešuje jediný maturitní obor 36-47-M/01 – Stavebnictví. Není možné, aby školství reagovalo na všechny novinky okamžitě. Klíčová je proto úzká spolupráce škol s praxí, která umožní do výuky zapojit aktuální poznatky, a přitom zachovat pevné základy. Skutečným odborníkem se člověk stává až kombinací teorie a let praxe.
Spolupráce škol a firem
Pozitivní zprávou je, že spolupráce stavebních firem se školami se v posledních letech zlepšila. Je však nutné ji dále prohlubovat a ideálně i institucionalizovat. Výuka se nemůže donekonečna rozšiřovat – přidávání novinek musí jít ruku v ruce s opouštěním méně důležitých témat. Možnosti odborné praxe žáků přímo na stavbách jsou omezené délkou studia, charakterem výuky i fragmentací stavebních firem. Přesto by praxe měla zůstat nedílnou součástí odborné přípravy.
Limity vybavení a financování
Řadu činností lze realizovat přímo ve škole, limitem je však vybavení. Ministerstvo školství například nemá systém pravidelné obnovy počítačů pro výuku projektování, přestože ta vyžaduje výkonné stroje a sofistikovaný software. Podobně náročnější pomůcky, jako zařízení pro zkoušky betonu, 3D měření či moderní geodetické přístroje, si školy bez podpory těžko pořídí. Operační programy ministerstva sice nabízejí určité prostředky, bývají ale podmíněny těžko splnitelnými požadavky. Projekty jsou navíc v posledních letech zaměřené spíše na „měkké“ aktivity než na investice. Spolehnout se na systémovou podporu v oblasti vybavení tedy školy nemohou.
Úkoly do budoucna
České stavebnictví čekají velké výzvy – výstavba jaderných elektráren, vysokorychlostních tratí i masivní rozvoj bytové výstavby. Na tyto úkoly se musí připravit i střední odborné školy. Smyslem není naříkat, ale hledat řešení: společnými silami státu, firem, zřizovatelů a samotných škol je třeba zlepšit podmínky pro vzdělávání budoucích odborníků, na nichž bude stát české stavebnictví v příštích desetiletích.
Radek Cikl