Požární bezpečnost musí fungovat jako celek. Unikátnost každého projektu nás posouvá dál, říká Petr Kejklíček z firmy Promat s.r.o.

Jak byste stručně popsal roli Promatu ve stavebnictví a oblast, na kterou se jako firma zaměřujete?

Jsme mezinárodní, technická společnost s více než 30letou historií v České republice, specializující se na požární bezpečnost staveb. Zaměřujeme se především na pasivní požární bezpečnost staveb, kterou se snažíme řešit „komplexně“. To jsem přesvědčen, že je naší velkou výhodou, protože dokážeme svým zákazníkům nabídnout řešení pro většinu jejich požadavků pomocí materiálů a systémů, které svou skladbou brání šíření ohně, tepla a kouře a zajišťují požadované hodnoty požární odolnosti dle požadavků norem řady ČSN EN.

Materiálově jde například o zajištění požární odolnosti pomocí speciálních desek, nátěrů, nástřiků, systémů požárního těsnění instalací či návrhu skladeb skel s požární odolností apod. Systémově se jedná o certifikované a odzkoušené konstrukce dle platných norem.

Jak se dnes mění požadavky na požární bezpečnost staveb? Jaké faktory to ovlivňují?

Požadavky na požární bezpečnost staveb se postupným vývojem zpřísňují a upřesňují. Bohužel i reálné zkušenosti z požárů mají na tento vývoj určitý vliv.

Použití nových materiálů a technologií nám umožňuje navrhovat systémové konstrukce tak, aby splňovaly požadavky našich zákazníků. Hlavní filozofií pasivní požární ochrany je zajistit potřebnou dobu pro evakuaci osob a bezpečný zásah jednotek Hasičského záchranného systému (HZS), přičemž stavební konstrukce musí po tuto minimální dobu plnit svou funkci.

V čem je dnes pro investora nebo projektanta největší přínos partnera, který umí požární bezpečnost řešit komplexně, nejen dodat jednotlivý výrobek? Je něco, co se v očekávání investorů za poslední roky změnilo?

Asi plnit jejich představy a sny…, ale z našeho pohledu při dodržení požadovaných parametrů požární odolnosti konstrukcí. Jak jsem již uvedl, naším cílem je nabídnout zákazníkovi ucelené řešení – nejen ve fázi architektonického záměru a projektu, ale i ve všech dalších krocích realizace a následného zajištění provozuschopnosti daných systémů.

Z mého pohledu je důležité vnímat požární bezpečnost objektu komplexně, včetně zaměření na „slabá místa“, protože jen tak může požární ochrana objektu fungovat jako celek.

Máte zkušenosti jak s novostavbami, tak s citlivými rekonstrukcemi historických budov, například Národního muzea nebo Galerie Plato. V čem jsou z pohledu požární bezpečnosti tyto projekty nejnáročnější a co od vás vyžadují navíc oproti běžné komerční výstavbě?

Většinou platí, že rekonstrukce historických staveb je z pohledu požární bezpečnosti náročnější než standardní komerční výstavba. Hlavním důvodem je nutnost zachování historické hodnoty objektu, takže často není možné použít standardní řešení ani zasahovat do stavebních konstrukcí tak, jak bychom uvažovali běžně.

Velkou roli hraje také koordinace s památkáři a dalšími profesemi, protože každé naše řešení musí být citlivě navrženo a následně obhájeno. Ve většině případů je proto každý z těchto projektů pro nás výzvou – pomocí certifikovaných systémů a splnění norem hledáme řešení „na míru“. Není to vždy jednoduché, ale posouvá nás to dál. Oproti tomu u novostaveb máme větší volnost v procesu návrhu, což nám umožňuje využívat moderní konstrukce s požadavky požární odolnosti.

U Národního muzea jste řešili celoprosklené konstrukce se skrytým rámem z desek PROMATECT®-H před historickými okny. Jak často dnes v praxi narážíte na to, že požární bezpečnost musí být téměř „neviditelná“, protože nesmí narušit architekturu, a jak to mění způsob návrhu i komunikace s architekty?

Většinou architekt řeší celkovou koncepci projektu s estetikou i těch nejmenších detailů a požadavek požární odolnosti některých konstrukcí se mu může zdát limitující. Proto je komunikace s architekty pro mě výzvou i osobním uspokojením, když se shodneme na výsledném řešení, které se architektovi líbí a může ho využít i v dalších projektech.

„Neviditelnost“ souvisí také s požadavky památkářů, kdy je nutné navrhnout konstrukce, které při splnění požární odolnosti citlivě zapadnou do historické stavby, jako je například Národní muzeum. A právě tato prosklená konstrukce s tzv. skrytým rámem tento požadavek splnila.

Jaký další projekt byl pro vás velkou technologickou výzvou?

Upřímně, těch projektů je nespočet, ale vzhledem k tomu, že se ptáte mě, uvedu stavbu, která pro mě byla osobně výjimečná. Tím projektem byl Tunelový komplex Blanka v Praze, kde jsme ve spolupráci s projektantem a generálním dodavatelem navrhli a realizovali unikátní části nasávacích otvorů požárního odvětrávání kouře a tepla v ražených částech tunelových trub. Součástí bylo také řešení kompletního požárního těsnění veškerých instalací v propojkách a technologických centrech.

Je možné dnes spojit vysoké nároky na bezpečnost s tlakem na udržitelnost (například větším využíváním dřeva ve výstavbě), nebo jsou to zatím dva světy, které se spíš střetávají?

Myslím si, že dnes už je možné skloubit požadavky na požární bezpečnost s tlakem na udržitelnost. Není to vždy jednoduché a často jde o hledání kompromisů. Například větší využívání dřeva přináší výhody z hlediska udržitelnosti, ale z pohledu požární bezpečnosti je nutné řešit jeho chování při požáru. Výhodou je, že dnes existují technologie a materiály, které umožňují dřevěné prvky bezpečně používat, například pomocí obkladů či protipožárních nátěrů.

Nemyslím si, že jde o dva oddělené světy – spíše o oblasti, které se postupně propojují.

Která legislativní nebo normová změna by podle vás dnes oboru pomohla nejvíce, aby se požární bezpečnost staveb řešila efektivněji, kvalitněji?

Obecně by bylo dobré, kdyby se normy trochu zjednodušily. V některých ohledech jsou komplikované, což ztěžuje orientaci. To vede nejen k neúmyslným chybám, ale někdy i k jejich vědomému obcházení. Obsahují také velké množství výjimek a příkladů.

Jak se podle vás bude požární bezpečnost staveb měnit v příštích pěti až deseti letech?

Dle mého názoru jsou základní hodnoty požární bezpečnosti staveb nastaveny správně. Je však nutné je zpřesňovat a aktualizovat podle současného vývoje a trendů ve stavebnictví. Je to dlouhodobý a v podstatě nekončící proces.

Kde vidíte největší přínos digitalizace a nových technologií ve vaší oblasti?

Myslím si, že digitalizace posouvá požární bezpečnost více do proaktivní roviny, tedy k prevenci, nikoli pouze k řešení následků. Díky BIM modelům lze už ve fázi projektu přesněji předpovídat chování požáru a optimalizovat návrh. Zároveň umožňují lepší koordinaci mezi profesemi a přesnější dokumentaci pro realizaci stavby. Velký přínos má digitalizace i v provozu budov, kde chytré systémy monitoringu umožňují rychleji detekovat rizika a reagovat na mimořádné situace.

V jakých oblastech může dnes podle vás Svaz podnikatelů ve stavebnictví sehrát pro firmy nejdůležitější roli?

Svaz podnikatelů ve stavebnictví vnímám jako partnera, který propojuje odbornou veřejnost, stavební firmy a požadavky státu. Důležitou roli hraje zejména při tvorbě legislativy a technických norem, kdy přináší reálný pohled z praxe. Zároveň pomáhá udržovat a zvyšovat standardy kvality ve stavebnictví.