
Zuzana Šperlová: Na Imperial College jsem si sáhla na dno
Můžete nám prosím přiblížit, jakou univerzitu a obor jste studovala?
Studovala jsem obor „civil engineering“, tedy stavební inženýrství na univerzitě Imperial College London.
Jak si vaše „alma mater“ dnes stojí v porovnání s ostatními stavebními fakultami a univerzitami?
Imperial College London je technická univerzita zaměřená na inženýrské, přírodovědní a medicínské obory, což je ve Velké Británii spíš výjimkou, univerzity totiž obvykle vyučují širokou nabídku předmětů. Ve Velké Británii je letos v žebříčku univerzit třetí po Oxfordu a Cambridge a na světovém žebříčku se nachází na osmém místě. Tato hodnocení se každoročně mění, ale stabilně se nachází v top desítce univerzit na světě. Když jsem si vybírala školu, koukala jsem také na hodnocení stavebního oboru a hlásila jsem se podle hodnocení na několik britských univerzit. Měla jsem štěstí a dostala jsem se na všechny čtyři – a pak byla volba Imperialu jasná.
Proč jste se rozhodla studovat právě stavební inženýrství a zrovna v Londýně?
Odmalička jsem měla zájem o fyziku a technologie a bavilo mě snažit se porozumět tomu, jak se člověk od zákonů přírody dostane k různým vynálezům. Když jsem pak přemýšlela nad inženýrskými obory, měla jsem nejblíž ke stavebnictví. Jednak mě lákalo široké spektrum zaměření, kde se člověk může specializovat na životní prostředí, pozemní stavby, dopravní infrastrukturu nebo vodu, podle toho, co mu během studia sedne. Jako druhý důvod jsem měla inspiraci ve vlastní rodině, můj děda měl hotovu stavařskou střední školu a pracoval jako stavbyvedoucí a můj otec vystudoval stavební inženýrství na ČVUT v Praze. Zahraničí mě lákalo jako možnost rozšířit si obzory a získat titul, který by mi otevřel dveře do světa. Velká Británie má mnoho prestižních univerzit, na které jsem se zkusila přihlásit, i přes své pochyby, jestli se tam můžu dostat. Jako další jsem uvažovala nad Německem a Finskem, kam jsem také posílala přihlášky.
Jak se dá na špičkovou univerzitu dostat? Jak probíhal přijímací proces?
Ve Velké Británii jsou přihlášky na univerzity centralizované a na bakalářské obory se dá poslat maximálně pět přihlášek. Zájemce musí napsat motivační dopis, kde vysvětluje, jak jeho dosavadní zkušenosti a zájmy přispějí k úspěšnému studiu a jak hodlá vzdělání v budoucnu využít. Protože se píše pouze jeden motivační dopis ke všem přihláškám, studenti se málokdy hlásí na více rozdílných oborů. Další dopis na podporu musí student získat od učitele ze střední školy. Tohle byl pro mě docela oříšek, protože většina mých učitelů na střední nemluvila anglicky, ale nakonec se podařilo získat pomoc od mojí učitelky angličtiny. Známky hrají velmi důležitou roli. Každá univerzita a obor mají vlastní požadavky na výsledky z maturity a průměr středoškolského studia. Většina univerzit posílá studentům podmíněné rozhodnutí o přijetí na základě dosažení předem určeného výkonu u maturity. U některých oborů, například medicíny, ještě existují přijímací zkoušky a pohovory. Celkově tento proces trvá poměrně dlouho a studenti plánují své studium obvykle už dva roky před maturitou, aby zvládli splnit přijímací proces. Největší rozdíl mezi požadavky špičkové a průměrné britské univerzity jsou potřebné známky. Já jsem měla jako podmínku přijetí samé jedničky u tří ze čtyř univerzit, na které jsem se hlásila, a na maturitu jsem se připravovala pod vysokým tlakem nejen na projití, ale na dosažení těchto známek.
Jak dlouho studium trvá a jaký titul potom absolvent získá?
Studium je o něco kratší, bakalářské obvykle trvá tři roky a nástavba pouze jeden rok. Pro inženýrské obory se dá hlásit rovnou na spojené čtyřleté studium, které člověk zakončí jako inženýr a může po praxi získat autorizaci v nějakém specializačním oboru. Já jsem studovala obor master of engineering in civil engineering, po kterém jsem získala titul MEng. Zajímavé je, že se celé čtyři roky studuje bez oficiálního zaměření nebo užší specializace. Ve třetím a čtvrtém ročníku si studenti vybírají některé volitelné předměty a většina z nich má jasnou představu o tom, co je v oboru zajímá, ale na konci mají všichni za sebou stejné studium a mohou nastoupit a pokračovat kamkoliv.
Mohla byste prosím stručně shrnout, jak takové studium probíhá? Prostě jak to na univerzitě chodí?
Studium je více komunitní než na většině velkých českých univerzit, většinu předmětů jsme jako spolužáci měli všichni společně a každý den jsme se potkávali ve třídě. Studenti často spolupracují na skupinových projektech a během studia se také konají výlety do terénu pro předměty jako geologie, zeměměřičství a pozemní stavby, kde si člověk vyzkouší několik týdnů práce venku. V našem ročníku nás bylo jen kolem stovky a skoro všichni jsme také studium dokončili, není zde běžné nechat velkou část studentů vyhořet u zkoušek. Jedním z důvodů určitě bude existence školného, jak pro domácí, tak pro zahraniční studenty. Studium je tu velká investice a zároveň jsou tu díky tomu vyšší nároky na to, aby se univerzita o studenty starala. Fakulta se blízce zajímá o jejich úspěch, takže se může stát, že po několika horších známkách z různých projektů si studenta zavolají do kanceláře a zajímají se, jestli se něco děje a zda nepotřebuje s něčím pomoct. Velký rozdíl mezi britským a českým prostředím je malá flexibilita studia v Británii. Není možné si posouvat předměty do dalšího roku a opakovat je, na zkoušku člověk má jeden pokus a druhých má každý rok jen několik. Zkoušky jsou také často naskládány do týdne či dvou a termíny jsou pevně dané bez možnosti odložení.
Jak funguje propojení univerzity a praxe? Zapojují se do výuky lidé ze stavebních a projekčních firem?
Spojení praxe a studia podle mé zkušenosti funguje lépe v Česku. Po prvním ročníku jsem měla dvouměsíční stáž v Metrostavu, kde jedna z mých kolegyň studovala na ČVUT a zvládala skloubit den dva práce i během semestru. Taková možnost v Anglii neexistuje, firmy na to nejsou zvyklé a studenti nemají dostatečnou flexibilitu studia, jak už jsem popsala v předchozí odpovědi. Když se ale člověk po studiu hlásí do práce, tak pracovní zkušenosti potřebuje. To znamená, že se musí snažit získat stáž během letních prázdnin.
Co bylo na celém studiu v zahraničí nejtěžší?
Zpočátku mi trvalo zvyknout si na neustálý tlak studia. Každý týden byly projekty, zápočty, prezentace, které jsme museli připravovat, a do toho jsem poprvé v životě bydlela ve velkoměstě a studovala v angličtině. Začala jsem kvůli tomu studium s poměrně slabými výsledky a až od druhé půlky studia se mi podařilo si plně zvyknout na rychlé tempo a vytáhnout známky na dobrou úroveň. Pandemie nám ve třetím ročníku studium úplně změnila a museli jsme se rychle přizpůsobit jinému vyučování a formě zkoušek. Hodně studentů mělo potíže dostat se domů a všichni jsme byli zasaženi stresem ze situace. Obzvlášť ve městě, jako je Londýn, nebylo tolik možností kam vyrazit ven, a jako zahraniční studenti jsme strávili několik měsíců doma bez možnosti vidět spolužáky, kamarády a rodinu. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a před dvěma lety jsem měla slavnostní promoci, které jsem se já i moje rodina mohla zúčastnit osobně.
Vím, že jste získala ocenění jako nejlepší zahraniční student v daném ročníku. A také vím, že jste byla vlastně takový dvojitý zahraniční student, tj. jako Češka jste studovala v Londýně, ale v posledním roce jste byla vyslána z Londýna na univerzitu v Aachenu. Můžete porovnat studium v Anglii a v Německu?
Rozdíl mezi britským a německým studiem pro mě byl dalším kulturním šokem. Z Británie jsem si zvykla na úzký kontakt s vyučujícími a fakultou a v Německu to bylo úplně naopak. Tam si každý student musí poradit sám, hlídat si všechny termíny a zápisy byla hlavně na začátku velká výzva. Na druhou stranu mi vyhovovala flexibilita volby předmětů a kombinace výuky v angličtině a němčině. Tento rok na Erasmu jsem měla v plánu hlavně proto, že jsem uvažovala nad prací v Německu a chtěla si vyzkoušet život v jiné zemi. Výměnu jsem si užila a podařilo se mi dosáhnout dobrých výsledků, i když jsem nakonec došla k závěru, že se vrátím zpět do Londýna.
Předpokládám, že spolužáci byli ze všech konců světa. Bylo to spíše o spolupráci, nebo je tam velká konkurence a rivalita?
Většina spolužáků byla milá a ochotná spolupracovat, ale v některých situacích bylo vidět, že vyrostli v soutěživějším prostředí než já. Například studenti z některých zemí Asie byli zvyklí studovat od rána do večera a bojovat o umístění ve třídě a chránili si svou práci před ostatními. Jinak byla rozmanitost studentů velkou výhodou, člověk se seznámil s lidmi ze všech kontinentů a naučil se rozumět jakémukoliv cizímu přízvuku v angličtině. Moji nejbližší kamarádi ze studia jsou Indonésanka a Brit, díky kterým jsem měla možnost procestovat Indonésii a poznat britskou kulturu zblízka.
Tři body, které byste poradila studentům, kteří by chtěli studovat v zahraničí nebo přímo na Imperialu?
1. V některých zemích je normální se trochu víc chlubit a otevřeně se snažit o úspěch. Zahraniční univerzity očekávají, že studenti dají najevo motivaci a ukážou, proč si tam zaslouží být. Nebojte se trochu se vytahovat tam, kde se to čeká.
2. Pokud se vydáte do zahraničí, buďte otevření změnám a neuzavírejte se do české bubliny.
3. Zvyknout si na novou kulturu chvíli trvá, něco vás překvapí a něco se vám bude zdát divné, ale za rok už to bude naprosto normální. Užijte si ten proces objevování.
Kam jste po studiu nastoupila?
Po studiu jsem si vybrala zaměření na vodu a začala jsem pracovat ve velké inženýrské konzultační společnosti. Během roku a půl jsem se tam naučila základy posouzení risku záplav, chvíli jsem pracovala pro místní úřad a schvalovala stavební povolení a pracovala jsem na navrácení vody zpět do přírody pro několik zrušených vrtů.
A ještě jedna oddychová otázka, jak se vám v Londýně žije? Dokážete si představit vrátit se zpět do ČR?
Londýn je v tuhle chvíli můj domov a mám v plánu tu strávit ještě nějaká léta. Život tu není dokonalý a Česko mi občas chybí, ale momentálně nad návratem do ČR neuvažuji. Domů do Sušice i do Prahy se ráda vracím a mám tu rodinu a kamarády. Umím si představit, že postupem času mi bude Šumava a rodina chybět více a rozhodnu se tu trávit více času. Zatím si ale užívám rozmanitosti a možností londýnského života.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí.