Stavíme s chirurgickou přesností tam, kde jde o lidské životy

 Ing. Ondřej Foukal, ředitel Divize Morava, Slovensko, člen představenstva společnosti GEMO a.s. 

Ing. Ondřej Foukal patří mezi klíčové osobnosti managementu společnosti GEMO a.s. Jako ředitel Divize Morava, Slovensko a současně člen představenstva zodpovídá za všechny realizované stavební projekty v regionu, mezi než patří například nedávno dokončený kampus Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci nebo třeba nově zahájený projekt modernizace vozovny Slatina v Brně. Dnes se však zaměříme na jeden z největších současných projektů – výstavbu nové hlavní budovy B ve Fakultní nemocnici Olomouc, přezdívané „nový Franz Josef“.  

Pane řediteli, výstavba nové hlavní budovy B ve Fakultní nemocnici Olomouc je považována za největší zakázku v historii moravské divize GEMO. Co pro vás osobně tento projekt znamená a proč je tak výjimečný?

Tento projekt je pro nás skutečně mimořádný, a to hned z několika důvodů. Jde o největší zakázku, kterou moravská divize GEMO kdy realizovala, a zároveň jde o největší investici v historii samotné Fakultní nemocnice Olomouc. Co projekt dělá opravdu výjimečným, je jeho společenský přesah. Budujeme prostředí, ve kterém budou lékaři zachraňovat lidské životy. Oddělení anesteziologie, resuscitace, neurochirurgie, neurologie, traumatologie a nový urgentní příjem – to jsou pracoviště, kde rozhoduje každý detail. Toto vědomí nás provází na staveništi každým dnem a dává celému týmu motivaci pracovat na nejvyšší možné úrovni.

Zajištění stavební jámy bylo řešeno kombinací záporového pažení, opěrných pilotových stěn i vysvahováním. Co rozhodlo o tomto smíšeném přístupu a jaká byla hlavní geotechnická úskalí lokality?

Areál Fakultní nemocnice Olomouc je z geotechnického hlediska poměrně různorodý, a to nás vedlo ke kombinovanému přístupu. Část stavební jámy jsme zajistili záporovým pažením ze zavrtaných HEB profilů s výdřevou, část opěrnými pilotovými stěnami a tam, kde to podmínky dovolily, jsme zvolili jednoduché vysvahování. Každá z těchto metod má své uplatnění v závislosti na hloubce výkopu, charakteru zeminy a blízkosti okolních objektů. Pracujeme v těsném sousedství stávajících budov nemocnice, které jsou v nepřetržitém provozu, a je zřejmé, že jakékoliv narušení stability okolní zástavby by mělo nepřijatelné důsledky. K tomu přistupuje nutnost stabilizace základové spáry cementovým pojivem a samozřejmě komplexní hydroizolace spodní stavby. Když k tomu přičtete, že ze staveniště odjelo přibližně 7 000 nákladních aut zeminy, získáte představu o rozsahu prací pouze v té nejspodnější části projektu.

Stavba generuje enormní objemy materiálů. Jak řídíte logistiku v tak stísněném a neustále provozovaném areálu? V místech, kde se pohybují sanitky, pacienti i vrtulník záchranné služby?

Logistika je na tomto projektu jedna z největších každodenních výzev. Investor od začátku jasně stanovil, že provoz nemocnice nesmí být výstavbou omezen. Proto každý návoz na staveniště musíme pečlivě plánovat, koordinovat s provozem areálu a v kritických momentech přizpůsobovat harmonogram aktuální situaci. Sanitky si po našem záboru některých nemocničních komunikací zvykly jezdit po objízdných trasách, které jsme vybudovali. Komplikovanější je situace ve vzduchu – každý mobilní jeřáb nebo jiný vysoký stroj přesahující stanovenou nadmořskou výšku musíme hlásit na Úřad pro civilní letectví. O věžových jeřábech piloti záchranného vrtulníku samozřejmě vědí. Letní měsíce jsme navíc strategicky využili pro nejnáročnější přeložky – během uzavírky hlavní nemocniční komunikace jsme provedli výkop a osazení retenční nádrže, vybourání podzemního krytu civilní obrany a přeložky veškerých kabeláží včetně vysokého napětí kolem trafostanice a kanalizačního potrubí.

Váš projektový manažer Dominik Procházka přirovnal přístup ke stavbě k „chirurgické přesnosti“. Jak konkrétně se tato filozofie promítá do každodenního řízení stavby?

To přirovnání je přesné. Víme, že pokud bychom při zemních nebo bouracích pracích překopli elektrické vedení nebo rozvod kyslíku, přímo bychom ohrozili životy pacientů. To není jen standardní stavební riziko. Proto každá četa před zahájením prací v daném místě přesně ví, kde jsou vedeny veškeré inženýrské sítě a rozvody. Máme podrobnou dokumentaci, průběžně ji aktualizujeme a v terénu ji neustále fyzicky ověřujeme. Na svislé železobetonové stěny jsme spotřebovali 4 000 m³ betonu a 1 000 tun armatury – při takovém objemu prací v bezprostřední blízkosti fungující nemocnice prostě není prostor pro improvizaci.

Na projektu pracuje sdružení tří firem – GEMO, OHLA ŽS a HOCHTIEF CZ. Jak se vám podařilo sladit odlišné firemní kultury a způsoby řízení do funkčního celku?

Zpočátku to bylo náročné. Každá ze tří firem má svůj způsob řízení zakázek, jiné interní procesy, jiné zvyklosti v komunikaci i reportingu. Když dáte dohromady tři silné stavební firmy s vlastními zavedenými postupy, první fáze je vždy o hledání společného jazyka. Dnes můžeme konstatovat, že došlo ke vzájemnému sladění spolupráce na všech řídících úrovních a práce postupují koordinovaně plynule. Pomohlo nám jasné rozdělení odpovědností, pravidelná koordinační setkání a ochota každé ze stran přizpůsobit se tam, kde to bylo pro projekt přínosné. Z této zkušenosti bych kolegům doporučil jedno: investujte čas do nastavení procesů a komunikačních pravidel hned na začátku. Tento čas se mnohonásobně vrátí  v hladším průběhu realizace.

Jaké požadavky na technologie budovy jsou pro takový objekt nejnáročnější na koordinaci s ostatními profesemi?

Na prvním místě jsou bezpochyby vzduchotechnika a chlazení. Operační sály a jednotky intenzivní péče mají přísné požadavky na čistotu vzduchu, tlakové poměry mezi místnostmi i teplotní stabilitu – a všechny tyto parametry musí fungovat spolehlivě 365 dní v roce bez jediného výpadku. Kompletní dodávku systému vytápění a chlazení budeme realizovat vlastními kapacitami prostřednictvím našeho specializovaného střediska ZTI. Neméně náročná je koordinace silnoproudých a slaboproudých rozvodů, medicinálních plynů a nemocničního informačního systému. Všechny tyto profese sdílejí omezený prostor v podhledech, šachtách a instalačních koridorech a každá z nich má své požadavky na přístupnost a potřeby servisu.

Jsou součástí tohoto projektu i nějaká opatření v oblasti udržitelnosti?

Udržitelnost je dnes součástí každého seriózního stavebního projektu. Retenční nádrž je konkrétním příkladem hospodaření s dešťovou vodou přímo v areálu nemocnice. Architektonické řešení budovy počítá s maximálním využitím denního světla díky proskleným fasádám, což přímo snižuje energetickou náročnost na umělé osvětlení. Moderní technologie budovy navržené pro energetickou efektivitu, například fotovoltaické panely, jsou standardem, který investor u takto významné veřejné investice oprávněně vyžaduje.

Vypovídá podle vás tento projekt něco o aktuálních schopnostech stavebních firem působících v České republice? 

Přál bych si, aby tento projekt byl referenční ukázkou schopnosti stavebních firem působících na českém trhu zvládat i ty nejnáročnější zakázky – technicky, organizačně i lidsky. A myslím, že GEMO to opakovaně dokazuje. Stavíme za plného provozu jedné z největších fakultních nemocnic v zemi, koordinujeme tři velké stavební firmy v jednom sdružení, a to v těsné v blízkosti kritické nemocniční infrastruktury. To vše je podle mne výsledkem dlouhé řady let sbíraných zkušeností, kvalitního týmu a firemní kultury, která staví na preciznosti i odpovědnosti. Jsem rád, že GEMO dnes patří mezi nejvýznamnější stavební firmy v České republice a na Slovensku, a nejen tento projekt dokazuje, že tomu tak skutečně je.