Přečtěte si rozhovor s místopředsedou představenstva SPS v JMK

Byl jste jeden z těch, kteří obnovovali tradice SPS v Brně. Jak na tuto dobu vzpomínáte?

Nebyl jsem u toho úplně od počátku, ale posledních necelých 20 roků se svazového života aktivně účastním, nejprve samozřejmě v Brně a později také v celostátním orgánu v Praze. Spousta věcí se za tu dobu změnila, ale základ práce zůstává stejný. Pravdou je, a to platí zřejmě obecně, že se dříve více dbalo na osobní kontakty a přímá jednání face to face. Dokázali jsme si najít čas na mimopracovní setkání také při sportu nebo sklence vína. To se s nástupem používání spousty komunikačních kanálů na síti a později také tím nešťastným covidem velmi omezilo a dodnes se to nevrátilo tak, jak bych si představoval. Dle mého názoru je to obrovská škoda. Možná zvládneme vyřídit více věcí rychleji, ale mizí radost z práce a pocit sounáležitosti v oboru. I to jeden z důvodů, proč nadále aktivně působím ve Svazu – snažím se do práce vrátit osobnější přístup.  

Jak se s odstupem času díváte na roli SPS?

Role SPS je velmi důležitá, i když to pro někoho na první pohled není patrné. Mimo profesní a společenské stránky je pro mě důležitá i ta mediální. Co si budeme vykládat, stavebnictví nemá v naší společnosti tu nejlepší pověst a spousta aktivit Svazu pomáhá ji výrazně napravit – např. z mého pohledu soutěž stavba příslušného kraje. Skvělým způsobem každoročně probouzí i v laické veřejnosti veliký zájem o to dobré, co jsme dokázali společně vytvořit. Každý rok mně překvapuje široký zájem spousty lidí a očekávání toho, jakpak to asi dopadlo. Za to dík všem krajským organizacím. Významnou rolí Svazu je samozřejmě také to, co bychom z krajských úrovní těžko řešili na celostátní úrovni s politickou reprezentací, na tripartitě apod. Za to za všechny stavaře velký dík, v tom má Svaz nezastupitelnou úlohu.  

Co pro vás bylo při práci pro Svaz nejpříjemnějším překvapením?

Těch příjemných překvapení bylo asi víc, ale nejvíce pro mě znamenal pocit sounáležitosti a možnost bez jakýchkoli postranních úmyslů probrat problémy, které všichni každý den řešíme, s ostatními kolegy.  V naší krajské organizaci vládne pracovní a přátelská nálada a vždy si máme co říct a o čem se poradit. To je pro mě velikým přínosem a vždycky mě to něčím obohatí. Vím, že to tak není všude, a to víc si toho vážím.  

Jste velmi aktivně zapojen do činnosti krajské stavební společnosti v Jihomoravském kraji. Na co je podle vás nutno se v této činnosti v budoucnu zaměřit?

Určitě budeme pokračovat v rozjetých tradičních věcech, jako je například soutěž stavba Jihomoravského kraje. Nezanedbatelnou částí práce bude i nadále zviditelnit celý obor a zejména přitáhnout mladé do středních a vysokých oborových škol a poté je rychle zapojit do praxe – všichni na ně netrpělivě čekáme. A další výzvy – začínáme pracovat na platformě BIM, učinit ji smysluplnou také nebude jednoduchý úkol. Poprat se s některými požadavky evropských struktur na energetické zabezpečení budov je rovněž úkolem, kde budeme všichni hledat rozumné (a myslím tím především ekonomicky rozumné) cesty. Ono to v praxi a na stavbě vypadá většinou trochu jinak, ne tak jednoduše, jak se nám to v mnoha případech snaží formulovat někteří politici.

Jak se díváte na roli středního a vysokého technického školství?

Je to jedna ze zásadních věcí, které nejsou úplně v pořádku. Dle mého názoru by bylo dobré studenty více motivovat i finančně. Systém podnikových stipendií, např. na Stavební fakultě VUT, v Brně tomu jde hodně naproti, ale bude to dlouhá cesta. Ve středním školstvím není jednoduché měnit stávající celospolečenské vzorce, ale všichni se musíme pokoušet vrátit to obecné dřívější povědomí, že „řemeslo má zlaté dno“. Dnes to tak bohužel není, a i kvůli tomu bojujeme s nedostatkem a malou kvalifikovaností nastupující generace.    

České stavebnictví se dlouhou dobu potýká s nedostatkem kvalifikované pracovní síly. Co by současnou špatnou situaci podle vás zlepšilo?

Určitě především to, o čem jsme hovořili v předchozí otázce. Ale ta problematika je mnohem širší. Vůbec se nevyhýbejme zaměstnávání cizinců, nic jiného nám stejně nezbývá. Jenom budeme muset najít způsob, jak udržet ty šikovnější na úkor těch méně šikovných. To nám nikdo shora nevymyslí, tohle si musí i za cenu nepříjemných situací vyřešit každý technik nebo stavbyvedoucí. Kdo to ale umí, takhle vytříbit pracovní kolektiv, tomu se to mnohokrát vrátí. Cesta je to složitá, ale jiná není. Samozřejmě se budeme pomalu posouvat k větší výrobě mimo stavby a montáži hotových prvků na stavbách. Ale také něco pozitivního – říkejme zájemcům o práci na stavbě, jak moc z ní mizí dřina. Jen když si vzpomenu na své začátky jako stavbyvedoucího – práce u omítek, betonů apod. bývala hrubá dennodenní dřina – za pár desítek let se situace obrovským způsobem změnila. Míchání omítkovin nebo betonů už ze staveb téměř vymizelo, vše se dováží ve formě směsí nebo už hotového polotovaru a strojně se dopravuje na místo aplikace. Stavařina je samozřejmě pořád o manuální práci, ale rozhodně není tou dřinou, jakou si ještě dnes mnozí lidé představují. Zkuste na větší stavbě hledat obyčejnou starou míchačku – moc jich nenajdete.  

Co byste chtěl uvést na závěr?

Denně řešíme spoustu problémů, ale stavebnictví se postupně mění pořád k lepšímu. Podívejme se na panelový byt z konce osmdesátých let a srovnejme ho s běžným dnešním bytem v jakékoli novém domě. Ten rozdíl v kvalitě provedených prací, trvanlivosti i estetičnosti materiálů, v obrovském výběru barev, dezénů i rozměrů jednotlivých prvků. Ta obrovská nabídka zařizovacích předmětů a vybavení, obrovský posun např. v kuchyních. Nesrovnatelné tepelně technické vlastnosti, automatické regulace, rekuperace, využití fotovoltaik, tepelných čerpadel a kdovíco ještě. Tohle všechno dnes musí umět poskládat, zkoordinovat a v termínu předat náročnému klientovi každý z naší branže, tohle všechno jsme se museli všichni v oboru naučit a nebojím se říct, že převážná většina z nás se to naučila velice dobře.  

Takže se nebojím – i pod ochrannými křídly SPS bude stavebnictví dál náročným, ale krásným oborem, a my se budeme moci s dobrým pocitem ohlédnout za každou novou stavbou, kterou zrealizujeme.